143 0

Horské zvyky: Novoroční koledování bylo mnohdy otázkou přežití. Chléb byl na horách nejvzácnější

V Karpatech nebyla Silvestru věnována zvláštní pozornost. Nový rituální rok, který je pro zemědělce nejvýznamnější, začal v lidové tradici o Vánocích, kdy světlo vítězí nad tmou.

Zvyk bdít na Silvestra až do půlnoci byl tedy mezi horaly neznámý a objevil se poměrně nedávno. Naproti tomu zvyk, kdy děti na Nový rok obcházely domy, byl známý v celém karpatském oblouku, popisuje dávné zvyky polských horalů server Zwrot.cz na základě knihy Krystyny Kwaśniewiczové „Zwyczaje doroczne polskich górali karpackich.“

Ještě v prvních letech po druhé světové válce byl hlavní motivací pro návštěvu okolních obydlí na Silvestra hlad. V Sądeckých Beskydech obcházeli chlapci a děvčata po půlnoci domy s pytlem, zpívali koledy a pronášeli veršovaná přání a za odměnu dostávali chléb zvaný „nowoletniky“ neboli nové léto.

Chléb byl na horách vzácností

Největší nedostatek chleba byl na horách, protože obiloviny jako pšenice a žito zde buď nerostly vůbec, nebo se jich urodilo málo a nedařilo se jim tak jako v úrodných nížinách. Chléb byl proto mezi karpatskými horaly vzácností.

Hospodyňky pekly tzv. kukiełki, placky a buchty. Zvláště kmotry je připravovaly samy a bylo zvykem, že svým kmotřencům přilepšovaly, například peky pšeničné rohlíky. Nejbohatší hospodyňky si objednávaly housky z židovského pekařství – tehdy byl chléb až metr dlouhý, tzv. kukiełki. Když hospodyně pekly buchty samy, dávaly do nich mince. Pro kmotry bylo otázkou cti připravit chléb pro své kmotřence.

Děti přály svým kmotřencům vše dobré

Podle serveru Zwrot.cz dostávaly děti v Žywieckých Beskidech ještě před druhou světovou válkou buchty namazané brynzou. Rodiče se postarali o to, aby děti svým kmotrům popřály vše dobré. Dodnes se ve Slezských a Žywieckých Beskydech zachoval zvyk přát si (byť krátce) na Nový rok po příchodu hostů.

Zdroj: zwrot.cz. Náhledová fotografie: Konstantin Trutovsky / Wikimedia Commons

Sledovat